A je to tu, naše první Klubová výstava Letohrádek svatý Vojtěch – 7.5.2022 s pyrenejkami Bellou a Berry. Musím se přiznat, že to byla první výstava našich holek a nervozita byla hodně veliká. Nebyl jim ani rok a byla to poměrně dlouhá cesta. Nebylo to příliš daleko, přibližně 160 kilometrů cesty, ale časově zhruba tři hodiny. Tak dlouho ještě nikam nejely. Vůbec jsme nevěděli, jak budou reagovat.
Pro jistotu jsme jim nedávali den předem jídlo, kdyby náhodou zvracely. Doufali jsme, že nám bude přát počasí a holky nebudou špinavé, protože jsou u ovcí na pastvině.
Před cestou na výstavu
No co vám mám povídat, už alespoň měsíc předem se řešilo, zda máme všechno, co si máme vzít s sebou, na co nezapomenout. Výstavní vodítka, to byl docela problém. Chtěli jsme bílá, aby co nejméně rušila pro hodnocení a také tenká. To byl docela oříšek sehnat, protože všechna měla jen malé smyčky pro hlavu a naše pyrenejky měly hlavy větší. Nakonec se ale podařilo sehnat.
Cesta na výstavu
Napíšu rovnou, že to bylo docela utrpení. Pro nás to byl hodně stresující zážitek. Řídil jsem a stále jsem po očku sledoval ve zpětném zrcátku, co se děje vzadu v autě. Pyrenejky nechtěly vůbec vzadu v autě být a snažily se přelézt sedačky v kufru. Jeden z nás si tedy musel sehnout na zadní sedačky a neustále je hlídat a držet na místě. I pro pyrenejky to byl stres, stále štěkaly, kňučely, slintaly a snažily se dostat pryč. V autě bylo i velké horko a zdálo se, že klimatizace vůbec nefunguje a museli jsme větrat okénky.
Po nějaké době se holky zklidnily, ale jak jsem jen trochu rychleji projel zatáčkou nebo přejel hrbol na cestě, už byly zase na nohách a celé se to opakovalo. Okénka se stále mlžila, včetně předního. Nervozita se stupňovala. Do toho začala jedna zvracet. Něž jsem ale stihl zastavit, tak bylo všechno vzadu v autě pozvracené. Obě pyrenejky se v tom stihly parádně vymáchat, takže byly celé žluté. Sice jsme jim nic nedávali, ale ony stihly sežrat nějaké ovčí bobky a slámu… Auto bylo vzadu celé špinavé. Naštěstí jsme si vzali dost utěrek. Po očistě auta i psů jsme zase pokračovali. Netrvalo dlouho a začala zvracet druhá pyrenejka a celé se to opakovalo. To už jsme díky tomu přišli i o plánovanou časovou rezervu a já byl ještě nervóznější. Nebyli jsme totiž ještě ani v polovině cesty.
Místo konání – Klubová výstava Letohrádek svatý Vojtěch – 7.5.2022
Nakonec se nám podařilo dorazit těsně před začátkem výstavy. Výstava se konala v zahradě letohrádku svatý Vojtěch u obce Počátky. Rychle jsem přihlásil psy a mezi tím jsme je museli znovu umýt, protože se stihly ještě trochu pozvracet. To už bychom ale nestihli, a tak jsme se rozhodli, že to vyřešíme na místě.
Místo to bylo skutečně parádní. Celá obří zahrada byla obehnána velkou kamennou zdí a měla jen dva východy. To nás trochu uklidňovalo. Součástí areálu byla i restaurace uvnitř samotného letohrádku, kam s námi mohly i pyrenejky. To bylo veliké plus, protože začalo pršet a uvnitř bylo sucho.
Také to bylo fajn, protože se tam dalo popovídat s ostatními chovateli a zkrátit si tak čekání, než přijdeme na řadu. Náš čas byl asi o půl druhé odpoledne, což od deseti hodin to byla spousta času. Pyrenejky se tam alespoň trochu uklidnily a po náročné cestě usnuly pod stolem. No a my také, u kávy ze mě spadl trochu stres z cesty.
Hodnocení psů – Klubová výstava Letohrádek svatý Vojtěch – 7.5.2022
Hodnocení psů probíhalo v kruzích na louce před letohrádkem. Bohužel ale v průběhu dne pršelo a než na nás přišla řada, byla louka docela rozbahněná od předchozích soutěží. To se projevilo i na samotném předvedení, protože se všichni obávali, aby jim na tom blátě neujely nohy. Bylo to trochu komické. S tím jsem nepočítal a moje polobotky byly spíše „blátibotky“.
Na hodnocení se mi líbilo, že ho prováděl zkušený rozhodčí a chovatel Norbert Gainche z Francie. Celé hodnocení bylo slovní a hodně podrobné.
Umístění
Bella se umístila se známkou V2 ve třídě mladých a Berry se umístila se známkou V4, taktéž ve třídě mladých.
Závěrem
Cesta zpět už byla klidnější, protože už jsme nikam nespěchali a pyrenejky byly také docela unavené a většinou už vzadu v autě pospávaly.
Po této zkušenosti víme, že utěrek není nikdy dost a lepší je počítat nejméně s hodinovým předstihem. Taktéž je lepší si připravit i kvalitní obuv pro nepřízeň počasí. Dělící síť nebo přepážka je prostě nutnost. Pozitivní byl fakt, že se podařilo „opravit“ klimatizaci. Bohužel jsem si v tom stresu nevšiml, že byla nastavená na vnitřní cirkulaci vzduchu a tím pádem se nemohl vlhký vzduch od psů dostat z auta.
