Jak jsme vybírali pasteveckého psa na naši farmu by vydalo na mnoho stránek. Pokusím se zde shrnout hlavní důvody pro naše rozhodnutí.
Další obecná fakta, která by bylo dobré mít před koupí na paměti, jsem popsal v článku „Pastevecký pes„, který vám doporučuji přečíst jako první. Jsou zde informace, které souvisí pasteveckými plemeny obecně. Dále pak také članek „Jak vybrat pasteveckého psa„, který se zaměřuje na několik důležitých aspektů vyběru.
Jak to začalo?
Inu, náš příběh začal ještě před samotným příchodem pyrenejců na naši farmu. Chováme plemenné ouessantské ovce. Od roku 2017 nastal poměrně dynamický vývoj situace s vlky v naší krajině, kdy se počty vlků, a především útoky vlků na hospodářská zvířata rok od roku zvyšovaly.
Poměrně dlouho jsme řešili a diskutovali o tom, jakou formu ochrany pro naše ovce zvolíme. Snažili jsme se co nejvíce objektivně posoudit různé způsoby ochrany s ohledem na naše podmínky. Musím upřímně přiznat, že psi byli až ta poslední možnost ochrany.
Proč jsme ze začátku psy nechtěli?
Jednoduše proto, že jsme primárně chovatelé ovcí, ne psů. Se psy, a s pasteveckými plemeny především, je navíc spojená spousta dalších starostí, a hlavně obrovská zodpovědnost při výchově a zabezpečení psů.
Jako první způsob ochrany jsme zvolili pevné ohrady a oplocení vysoké 160 cm. Jak šel čas, a postupně se objevovaly nové zprávy o vlcích a jejich útocích, jsme museli přehodnotit dosavadní způsob ochrany. Z informací bylo zřejmé, že nejčastějším způsobem překonání ohrady je podhrabání.
K pevnému oplocení jsme přidali elektrický ohradník s nízko položenými lanky a kvalitní zdroje Fencee. Náš klid ale netrval dlouho, když se začaly objevovat zprávy, že vlci překonají i tato kombinovaná opatření. To nás doslova donutilo přemýšlet nad pořízením pasteveckých psů. A věřte, že to nebylo vůbec snadné. Je nemálo plemen pasteveckých psů, každé plemeno má svá specifika. Rozdíly v tělesné stavbě, v chování, povaze a tím pádem i v odpovídajícímu přístupu člověka. Toto vše jsme se snažili uvážit právě i s ohledem vhodnosti umístění do naší lokality.
Jak jsme vybírali plemeno pasteveckého psa?
Napíšu rovnou, že nesnadno. V době našeho rozhodování nebyly ucelené informace o jednotlivých plemenech, a především nebylo k dispozici jakékoliv srovnání. To jsme si museli vydedukovat sami z informací, které jsme získali a prostudovali. Ani nevím, zda takové informace již jsou.
Stejné to bylo se zkušenostmi chovatelů, kteří si také pořídili psy na ochranu zvířat. Nikde jen tak nenajdete seznam takových chovatelů. Nikdo takové informace téměř nesdílí. Jednak proto, že není ani příliš chovatelů, kteří by aktivně používali pastevecké psy u stád hospodářských zvířat. A také proto, že je o to méně chovatelů, kteří by o svých zkušenostech psali v souvislosti s plemenem, které jsme vybrali a proč si ho vybrali. Pokud nějaké informace přeci jen získáte, nedá se jimi úplně řídit, protože každý chovatel má jiné podmínky pro chov hospodářských zvířat, jiný přístup k výchově psů a také jiné duševní schopnosti pro úspěšnou výchovu psů. A to to je to, co vy nevíte. Musíte se spolehnout na nějakou vnitřní intuici.
A každý chovatel, který se rozhodl, že kromě ovcí bude chovat i psy a prodává své dochovy, bude logicky vždy propagovat to své a mluvit o tom, co funguje jemu. To ale nutně nemusí fungovat vám. Berte to tedy jako střípek informací z našich zkušeností pro vaše samostudium.
Jak dlouho jsme vybírali plemeno pasteveckého psa?
Vybírali jsme opravdu dlouho. Přibližně dva roky nám to trvalo, než jsme se rozhodli pro konkrétní plemeno. Pak přišel další krok, neméně časově náročný. Tím bylo vyhledání chovatelů, kteří aktivně využívají své psy pro ochranu hospodářských zvířat – ideálně ovcí.
Nakonec se nám podařilo najít chovatelskou stanici, kde měli psy u ovcí.
Jeden nebo více psů?
Ano, i to bylo na dlouhou debatu. Názory na to byly totiž na českých i zahraničních webech často nejednoznačné nebo protichůdné. Asi podle toho, s čím měl kdo na začátku zkušenost. V rozhodování hrál roli i fakt, že obecně se všude psalo, že jeden pes nestačí. Ale co s tím, když začínáte?
Jedním z názorů na pořízení jednoho psa bylo, že se pes bude v průběhu dospívání nudit a bude ovce nahánět. To bylo docela riziko.
Při pořízení dvou psů je prý dobré, že si spolu psi v dospívaní vyhrají a nebudou tak zbytečně obtěžovat ovce. Zase může hrozit, že si psi budou více hrát spolu a nebudou mít o hlídání ovcí zájem.
No, a tak si z toho vyberte. Samozřejmě jsme se museli nějak rozhodnout.
Jeden pes nestačí?
Proč jeden pes nestačí? Taky jsme se ptali. Skutečně nestačí. Je to pro to, že pokud budete v oblasti s aktivním výskytem vlků, tak dva psi jsou pro vlky rozhodně větší výzva než jeden pes. Představují pro vlky větší riziko. Vy také potřebujete stále aktivní ochranu. Pokud se jeden ze dvou psů zraní nebo prostě z nějakého důvodu jeden nebude schopný chvíli hlídat, zbyde vám alespoň jeden pes. Když budete mít jen jednoho, nemáte žádnou aktivní ochranu.
Psi nebo feny nebo pár?
Další z otázek byl výběr pohlaví v případě dvou psů. Co teď? Obecně se říká, že feny jsou mírnější než psi, snadněji vychovatelné. No a v neposlední řadě nejsou tak velké, jako samci. Jenže když jsou dvě feny, hůře spolu prý vychází. To prý zase samci jsou v tomto ohledu více v pohodě. Babo raď. Poslední kombinace byl pár. U páru se pak bohužel musí řešit období hárání a je vhodné, aby pes a fena byli pro jistotu nepříbuzní. To by prakticky znamenalo nákup feny a psa u dvou různých chovatelů a stresy dvakrát tři týdny do roka.
Jak jsme se nakonec rozhodli?
Zde vidíte, že na začátku to není vůbec snadné, co všechno musí člověk promyslet. Plemeno, počet, pohlaví a podobně.
Jaké plemeno pasteveckého psa jsme vybrali?
Po prostudování charakteristik různých plemen pasteveckých psů jsme došli k závěru, že nejlepším kompromisem do našich podmínek bude Pyrenejský horský pes. Řešili jsme i obecný ztravotní stav plemene jako takového.
Proč Pyrenejský horský pes?
Protože jeho aktivita, povaha a ovladatelnost se nám zdála tak nějak vyvážená, oproti ostatním plemenům. Dále také proto, že pastviny máme na okraji obydlené oblasti a kolem našich pastvin bývá pohyb. Nechtěli jsme proto zbytečně ostré psy, jako třeba Kangal, Středoasiat a podobně a také jsme nechtěli zbytečně velké psy.
Kolik psů jsme zvolili?
Nakonec jsme zvolili dva psy. Byli jsme si vědomi možného problému se dvěma psy, ale důvody pro záložního psa převážily. Výchova se tak vlastně prováděla pro oba psy najednou. Což se ukázalo v některých situacích jako výhoda a v některých zase nevýhoda. Ve finále to ale bylo tak nějak vyvážené.
Jaké pohlaví psů jsme vybrali?
Nakonec jsme se rozhodli pro dvě feny. Z možných alternativ nám to přišlo jako nejlepší volba do začátku. Dva samce jsme vyloučili z důvodu velikosti. Přestože jsme měli s jinými plemeny zkušenosti, nechtěli jsme pro začátek tak velké psy. U páru jsme nechtěli řešit právě období hárání a zavírání buď psa nebo feny.
Naše ovce tedy chrání dvě feny Pyrenejského horského psa – Bella a Berry.
Pár slov na závěr
Berte tento text pouze jako inspiraci. Možná vám to pomůže lépe dojít k vlastnímu rozhodnutí, které plemeno pro vás bude nakonec nejlepší. Pokud ano, tak to přesně splní svůj účel, i když si nevyberete Pyrenejského horského psa.
