Naše farma se nachází v malebném údolí pod Orlickými horami – v Rybné nad Zdobnicí.
Trocha historie
S chovem zvířat mám už od mala poměrně bohaté zkušenosti, z takového toho domácího hospodářství, co dříve bývalo naprosto běžné. Čili slepice, králíci, prasata a samozřejmě také zabíjačky, uzení masa. K tomu samozřejmě i nějaké to políčko s bramborami a zahrádka. Aby bylo čím krmit v zimě, tak jsme jako děti chodili na „jezeďácká“ pole jednotit a okopávat řepu nebo zelí. Pro nás děti, to bylo samozřejmě absolutní „zlo“ zvláště, když kolem jezdily ostatní děti na koupaliště a viděli jsme, že na konec našeho úseku pole je to ještě kilometr. Chápali jsme, že se to musí udělat, ale moc se nám to nelíbilo. Rodiče dostali přidělený úsek pole, jelikož pracovali oba v JZD, a za to pak byly takzvané „naturálie“ – obilí, řepa a podobně. Po sklizni jsme chodili paběrkovat kukuřici nebo brambory. K tomu jsme s tátou stále něco vyráběli, budovali to hospodářství a zahradu.
Když jsem se dostal do pubertálního věku, tak jsem si přísahal, že zvířata nikdy v životě nechci, co je to starostí a času. A jít do baráku na vesnici už teprve ne. Přestěhoval jsem se do většího města. Ve městě to sice bylo fajn, všechno na dosah ruky, ale něco tomu scházelo. Po nějaké době jsem měl stále silnější pocit, že mi chybí něco, co ve městě nenajdu.
Cesta z města
Z velkého města jsme se s partnerkou odstěhovali do menšího městečka, ale stále to nebylo ono. Měli jsme dva chrty – každý svého. Vlastně díky chrtům a jejich záchraně jsme se poznali. K tomu jsme si společně pořídili dva vipety s tím, že budeme jezdit na závody.
Oba jsme měli pocit, že to jestě není ono a začali jsme uvažovat o nějakém domku se zahradou, kde bude soukromí. Dlouho jsme hledali, až jsme našli a začali opravovat vysněnou starou poloroubenku se zahradou a hospodářskou budovou. Po pár letech jsme se stěhovali do „naší“ vesničky a chaloupky, kterou stále opravujeme.
Narodila se nám dcera a vzhledem ke změně situace už ani nezbývalo moc času na ježdění po dostizích. Velcí chrti už odešli stářím a ti menší už se také dostávají do důchodového věku.
Vznik farmy
Vlastně ani nevím, jestli se dá nějak datovat kdy „vznikla“ naše farma. Ono se to stalo tak nějak všechno přirozeně, za pochodu. Když bych to ale vzal z „profesionálního“ hlediska, tak bych řekl, že by to byl asi rok 2016. Do té doby bych to asi spíše považoval za domácí hospodářství. V tom roce jsme se rozhodli pro přechod na čistě plemenný chov v kontrole užitkovosti.
Chováme plemeno Ouessant (někdy také nesprávně označované jako Quessant nebo Kvesant). Je to malé plemeno s výškou do 50 cm. Ovce mají unikátní vlnu, která se skládá z podsady a vrchní vrstvy vlny. Podsada je kratší, vlákna výrazně zvlněná, a izoluje. Vnější vrstva je delší, vlákna velmi málo zvlněná, a má za úkol odvádět vodu. Typický znak plemene je, že se rodí pouze jedináčci. Je veliká výjimka, když se narodí dvojčata.
Jedná se o takzvané primitivní plemeno, které je velmi odolné a nenáročné a celkově velmi zdravé, protože v jeho původní domovině muselo odolat poměrně drsnému podnebí a chudé pastvě. Jeho domovina je ostrov Ouessant. Více informací o historii plemene se můžete dozvědět zde.
Podmínky chovu
Nacházíme se ve vlčí oblasti (Orlické hory) a proto jsme na ochranu ovcí pořídili dva pyrenejské horské psy. I přes poměrně bohaté zkušenosti s chovem psů musím konstatovat, že pastevečtí psi jsou prostě úplně jiná liga. Je potřeba hodně trpělivosti při jejich výchově a také je třeba mít pozemky dobře zabezpečené proti jejich úniku. Přeci jen už to není jezevčík, ale pes s váhou 40 a více kilo.
Způsob chovu
Náš záměr byl poměrně jednoduchý. Chtěli jsme skutečně chovat plemeno Ouessant a jedinou možností tak byl plemenný chov. U kříženců bez původu nikdy nevíte, co vás při dalším bahnění překvapí a hlavně nevíte, kolik z původního plemene toho v sobě takové ovce mají, zda nejsou už jen malé.
Všechny ovce máme v kontrole užitkovosti.
Další důvod bylo i zachování a rozšíření tohoto plemene, protože si myslím, že má poměrně velké uplatnění v péči o krajinu. Díky své velikosti se s ovcemi snadno manipuluje, nezatěžují tolik půdu a mohou pečovat i o nejednu zahradu. Díky své nenáročnosti se velmi dobře uplatní i tam, kde už by komerční plemena neprosperovala.
Kontrolu užitkovosti provádíme sami kvůli sobě, protože chceme zdravá zvířata a plemeno dále udržet dle jeho standardu.
Naše farma je nyní ve stavu, kdy jsme si vybudovali základní stádo a nabízíme ovce i k prodeji a abychom mohli kupujícím zaručit, že skutečně kupují plemeno Ouessant, tak jedině plemenný chov a kontrola užitkovosti. Kontrolu užitkovosti také považuji za jakousi alespoň minimální garanci prodávajícího vůči kupujícímu, protože se pravidelně provádí zdravotní testy, genotypizace, parentita.
Naše praxe
Naše praxe je, že ovce, která se nehodí dále do chovu, neodejde z naší farmy na další chov. Jedině v mase nebo ji zužitkujeme sami. Máme pouze jeden standard kvality a ten ovce buď splní nebo ne. Může se to zdát drsné, ale pokud jde o zachování plemene, tak to ani jinak nejde.
Co nás na chovu ovcí baví
Na chovu ovcí nás asi baví nejvíce vidět spokojená a zdravá zvířata. Očekávání před bahněním, kdy už to propukne, protože berana dáváme do stáda na přelomu září / října a oddělujeme na konci února. Většinou pak bahnění probíhá od půlky března do konce dubna. Už se nám ale také pár překvapení přihodilo i na konci června. Zábavné je také pozorovat, jak se chovají jehňata se psy, jak už po týdnu utíkají matkám, které je nahánějí a co zase vymyslí za lumpárny. Je příjemné pozorovat, jak se pasou, sledovat, co se děje ve stádě… asi by se o tom dalo psát hodně dlouho.
Asi je to takový klid a řád, kdy má vše svůj správný čas a nic moc se nedá uspěchat. V podstatě se člověk sladí s přírodou. Jsou ale situace, kdy ladění s přírodou je slušný adrenalin – třeba když máte na louce seno těsně před sklizením a žene se bouřka.
Ochrana ovcí
I my jsme postupem času museli začít řešit ochranu našich ovcí, protože jsme v podhůří Orlických hor a spadáme tak do vlčí oblasti. Na ostrahu ovcí používáme pstevecké psy. Více informací se dozvíte v sekci „Pyrenejský horský pes„.
Pár slov závěrem
Pokud jste zde, že uvažujete o nákupu ovcí, tak zvažte dobře, zda do začátku kupovat plemenné ovce. Po vlastních zkušenostech tvrdím že ano. Starat se o ně musíte stejně, ať plemenná zvířata jsou nebo ne. Pořizovací cena plemenných ovcí je vyšší než ceny kříženců a někdy o hodně. Ale to je dáno i náklady, které jsou s tím spojené. Ne všechna zvířata jsou vhodná do dalšího chovu z různých důvodů a ty musíte prostě vyřadit. Je tam ale jistá garance, že by taková zvířata měla být v pořádku. Jak jsem již uvedl, sleduje se i parentita, čili prokazatelný původ.
Více informací se dozvíte v článku chov ovcí s POP.
